13.3.2012 hory, agi

Inka: Ve čtvrtek večer se začaly dít divné věci. Panička pobíhala zmateně po bytě, nosila další a další věci na hromadu, pak přitáhla i velkou sportovní tašku a batůžek a nám hned svitlo, že bude další výlet. :)

No, co vám budu povídat, věcí jsme teda měly hodně. I z toho se dalo usuzovat, že vyrážíme na déle než na jeden den a taky to byla pravda. V pátek dopoledne jsme daly procházku, pak nás panička obě naložila do auta a zamířily jsme směr Slaný, kde jsme musely čekat v autě, než se panička naobědvá. Vedle nás čekal v autě i tety Goliáš, a tak jsme si to zevlování zpestřovali čučením a dorážením přes okýnka. :) Po obědě nás vzala panička ještě na prochajdu kolem stadionu společně s Golím, tetou a Mílou, kde jsem celou dobu neúnavně přinášela klacíky a přetahovala se o ně s Golím. Pak jsme zase nasedli všichni do auta a čekala nás poměrně dlouhá cesta. Já celou dobu čučela z okna, aby mi nic neuniklo. Krajina se postupně začínala měnit a po hodince a půl bylo všude bílo. Je to jasné, vyrážíme na hory!

Do hotelu Márt v Kořenově jsme dorazili kolem páté hodiny. Rychle jsme nanosili věci do chatičky, která na nás čekala krásně vytopená, a hurá na procházku. No to bylo radosti! Sníh jsme si neužili dobrých pár týdnů, a tak jsme lítali jako splašení, honili se a ryli velké sněhové tunely čumákem. Pak šla lidská smečka na večeři a my tři jsme museli čekat na chatičce. Po večeři ještě následovalo dovádění ve sněhu a hurá na kutě. Goliáš se bál, protože venku něco střílelo, a tak ve dvě ráno nenápadně šplhal po strmém schodišti do patra, kde spala teta s Mílou. Nakonec se lidi smilovali a vzali ho mezi sebe. No to bych nebyla já, abych se tam taky nedrápala a nenaříkala jako ten nejtýranější pes na světě! Ale panička neměla slitování. Prý když je dole Růženka, tak já taky. No nepřekecala jsem ji, a tak jsem to po chvilce vzdala a spala až do rána s Růženkou na gauči.


V sobotu po snídani jsme vyrazili na dlouhou procházku po turistické stezce k řece Jizeře. Nevím přesně, kolik to bylo kilometrů, ale dali jsme si pořádně do těla a šlapali asi tři hodinky. My psiska jsme dováděli ve sněhu, honili se za klacíky, lítali do strání a zase zpátky dolů. V jednu chvíli jsem dostala pěkně vyhubováno, protože nekoukám, kam běžím a povedlo se mi seskočit zhruba ze 3m výšky. Panička o mě měla strach. Pak jsem dostala vyhubováno podruhé, když jsem se jala zkoumat okolí, utekla na železniční trať a nechtěla se vrátit. No pak už jsem docela poslouchala. Došli jsme až k Jizeře, tam jsme udělali pár foteček a zase zpátky tou samou trasou do chatičky. Bohužel se nedalo jít jinudy, nechtěli jsme ničit běžkařům jejich dráhu. I tak to ale bylo moc fajn, vrátili jsme se celí promočení od sněhu, jak jsme blbli. V chatičce jsme padli na gauč a zatímco lidi utíkali na oběd, my jsme chrněli. Po obědě jsme pořád ještě měli dost a to už s námi vytuhli i páníčkové a chrupkali jsme celé odpoledne, ostudy jedny. :) Před večeří jsme ještě dali kratší prochajdu lesem po modré stezce a po večeři už jsme jen dováděli za chatičkou ve stráni.

V neděli ráno jsme bohužel zjistili, že venku prší, a tak jsme nevyrazili na túru, jak se plánovalo, ale dali jsme menší procházku k lesní chatě po modré stezce. Tam jsme dováděli u sjezdovky na stráni, nikde nebyl nikdo, a tak jsme si to řádně užívali. Nazpátek jsme s Růženkou táhly jako zběsilé, až se panička málem natáhla jak široká tak dlouhá, a tak si řekla, že vyzkouší, jak dokážeme tahat a kecla sebou na zadek. No samozřejmě že jsme v tu chvíli přestaly tahat a začaly jsme zkoumat, co to tam za náma vyvádí. :) A tak z mushingu bylo prd, panička zase vyskočila na nohy a šla po svých. :D

Po návratu jsme vše naložili do auta a vyrazily směr domov. Cestou jsme se ještě stavili na obědě v Mělníku a pak ještě na chvilku u babičky, kde jsme lítaly na zahradě. Víkend to byl parádní, přijeli jsme dost unavení, s Růženkou jsme prospaly celé nedělní odpoledne.

No a v pondělí jsme s paničkou vyrazily na agility k Pavle na Kladno. Já jsem opět předváděla los klokanos, to bych snad ani nebyla já. Trénovala jsem odložení před překážkami, chvilku mi to šlo, chvilku zase ne, hlavně když panička přede mnou skákala a jásala a já se nesměla hnout. To bylo doslova týrání. :) Jinak jsem zkoušela kruh, ten mi jde moc hezky. Zóny mi taky už jdou docela pěkně, ještě je ale musíme pilovat. No a běhaly jsme krátké sekvence tvořené z tunelů a nízkých skoček, left a right mi šlo parádně, to jsem byla pochválená, panička si vyzkoušela otočku na čelo a záda a dokonce i ona to dala. Bohužel jsem vždycky podělala celý běh tím, že jsem skákala na paničku a chtěla ji chytat zrovna tam, kde se to nehodilo. Tedy ono se to vlastně nehodí nikdy. :D Ale celkově jsem byla šikovná, v kennelce jsem už moc hodná, občas jen zakňučím, abych se připomněla, že tam taky jsem, jinak ale neječím a vzorně čekám, až na mě přijde řada, dokonce i když jde panička pomáhat s překážkami. Dokonce i od jiných pejsků se nechám odvolat! Jo a při přetahování Pavla zkusila prásknout houpačkou o zem a to se mi teda nelíbilo, pěkně jsem té houpačce vynadala! Podruhé už to bylo o něco lepší, ale ta divná věc se mi tedy vůbec nelíbí. No a last but not least, při dobíhání hračky jsem vyskočila tak nešikovně, že jsem paničce kousla do ruky, pěkně ji to bolelo a za to se moc stydím, ale tohle jsem opravdu neudělala schválně. :-/ Každopádně se do příště zkusím polepšit a už se těším na další hodinu. :)