20.-21.3.2012 Oldík, Cherrynka

Růženka: Včera odpoledne jsme vyrazily na návštěvu za Oldíkem. Skoro rok jsme ho neviděla, panička za ním byla jen s Inkou na podzim, a tak se panička moc těšila, jak s ním zase budu dovádět. Bohužel realita byla na sto honů vzdálená uplynulým měsícům. :( Myslím, že naše setkání bylo zklamáním jak pro paničku, tak pro Elišku, paničku Oldíka. Netrpělivě jsem je vyhlížela z auta a mohla si ukroutit prdelku, jak jsem se těšila ven. Bohužel jen do té doby, než se proti mě Oldík vyřítil, panička ho začala hladit, do toho po nás skákala Inka a mně se celá ta situace ale vůbec nelíbila. A tak jsem na Oldíka vyjela poprvé, podruhé, potřetí. Panička se na mě moc zlobila, ale pak zjistila, že se Oldíka vlastně bojím. On strašně vyrostl a zmohutněl a vůbec celkově dospěl, no a já taky. Vzhledem k tomu, že za posledního půl roku jsem prodělala úraz kolene, pak mě párkrát Inka natáhla nechtěně klackem a jednou do mě v plné rychlosti narazila Inka s Goliášem na Okoři, vytvořila jsem si k větším pejskům až panickou hrůzu. Panička to nevzdala, připnula nás s Inkou na vodítko a vyrazili jsme směr Otruby, kde nás pustila na volno a Eliška nás fotila. Bohužel ani tam se to nelepšilo. Oldík je na mě moc divoký, párkrát chtěl na mě naskočit, pak proti mně zadupal jako koník a já měla pro strach uděláno, až jsem strachy naříkala. :( Bohužel panička nebyla dost rychlá, aby zakročila a teď ji to moc mrzí, protože to ona měla být ve správný čas na správném místě a ochránit mě. Ještě jednou se s Oldíkem pokusíme sejít, ale pokud to nebude lepší, bohužel s jeho návštěvou já končím. Panička potřebuje, abych si zvykala postupně a nenásilně, což s Oldíkem asi moc nepůjde. Škoda. I tak se ale procházka vydařila, s Inkou jsme se řádně vydováděly v místním rybníčku plném žabince, kde jsme si namočily, co se dalo a Inka dokonce poprvé sama plavala pro klacíčky!!! No a protože se jí to náramně zalíbilo, rozhodla se zahrát si na kamikaze a skočila po hlavě z hráze do rybníka, jenže tam nebyl výlez ven, a tak ji panička musela tahat ven za obojek. Je to prostě naše australčí pako. :D Inka se pak honila s Oldíkem o klacek, já se schovávala za stromky nebo za paničku, aby do mě nenarazili. On je Olda prostě poník no. :)

Po procházce jsme ještě zamířili do hospůdky na vojenčáku, kde jsme poseděli, já usnula v sedě s hlavou paničce v klíně. Domů jsme pak cestu taky prospaly.

No a dnes jsme dopoledne vyrazily na pole, v půli cesty nám zavolala babička, že vaří koprovku, a tak jsme nelenily, otočily to, nasedly do auta a vyrazily do Slaného. Cestou si Inka bohužel nalomila další drápek o schody, dost jí to krvácelo, a tak má jistotu, že se na agi ještě nepodívá minimálně týden. :(( Já jsem z počátku chtěla obskočit všechno, co se hýbalo, bylo mi jedno, zda je to Cherrynka, Bubu nebo Inka. Po čase to bylo lepší. Bylo nádherné počasí, sluníčko pařilo, a tak babička roztáhla deky na trávě a my se všechny rozhodly, že se jí tam nacpeme. Je z toho spousta prima fotek, jen prosím o strpení, panička je děsně líná je sem nahrávat. :D Byl to moc prima den, krásně jsme se proslunili, vydováděli, s holkama jsem se honila o klacíček a pet lahev naplněnou pískem, kterou si děda schoval k bazénu pro její pozdější využití. Bohužel se ho nedočkala, stihly jsme ji zničit a rozkousat na kousky, přičemž se její torzo válelo všude po trávníku a babičce jsme mírně opísčily zahradu. :D Inka si vyzkoušela výstavní postoj mezi pejsky, šlo jí to na jedničku a vše bylo úspěšně zdokumentováno. Má tedy svatou trpělivost, protože my ostatní při pohledu na piškot jsme jí lezly až na hlavu a ona chudák musela stát a vystavovat se, ale je to holka šikovná. :)

Cherrynka je úžasná, zdá se mi, že trochu přibrala. Už se mi docela líbí, přičichávám k ní a nesnažím se ji napadnout. Určitě to nebude trvat dlouho a budou z nás kámošky. Tedy až odhárám, protože do té doby si z ní budu dělat milenku. :D Panička ji má ale ráda, tak ji nemůžu zlikvidovat už kvůli ní, určitě by se na mě zlobila. Cherrynka leze paničce neustále do klína, dává jí smradlavé hubičky, je na ní doslova závislá. Když odjíždíme, brečí za dveřmi a chce s námi odjet. Pomaličku přibírá a její psychika je mnohem lepší než před dvěma týdny. Ještě pořád se bojí neznámých hlasitých zvuků, ale už se nekrčí, když ji chce někdo z rodiny pohladit. Skáče jako laňka ze sedačky na sedačku, paničce do klína taky vyšplhá obratně, po zahradě se už prohání jako starý harcovník. Panička si ji mooooc zamilovala, a tak mám jistotu, že tuhle buldočí holku uvidím k mé nelibosti častěji. :) No co se dá dělat. Budu si na ni muset zvyknout. Panička mi dokonce slíbila, že spolu všechny pojedeme na chatu a tam si nás vezme k sobě do postele. :)))

Jinak Inka začala slušně línat, já v línání úspěšně pokračuju, a tak má panička o zábavu postaráno. Nejen že luxuje každý den, ale i nás poctivě vyčesává a padají z nás tuny chlupů. Panička se děsí, že z nás brzy budou naháčci. :)