3.4.2012 "agi", Švecovi, Cherrynka a další úraz

Inka: Minulý týden proběhl ve znamení poměrně chudých procházek kvůli mým drápkům. Následovaly dobré ale i špatné zprávy, ale vezmeme to pěkně po pořádku...

V sobotu jsme s paničkou nejdřív jely brzy ráno k babičce. Všichni z rodiny totiž cestovali do Německa na nákupy, a tak panička dělala au-pairku. :D Strávily jsme milé dopoledne s Cherrynkou a Bubáčkem a ve dvě hodiny jsme už vyrazily k Evičce na intenzivku agi. I když jsem měla stále klidový režim, panička se s Evičkou dohodla, že se mi agi uzpůsobí tak, abych tlapky nenamáhala. I když jsem už lítala jako ďas, raději na to jdeme pěkně pomaličku. A bylo to super!! Zkoušela jsem si zóny, pak jsme taky přešly na áčko, kde jsem je jako starý harcovník krááásně zopakovala. Děkujeme shapingu!!! Panička si tuhle metodu prostě nemůže vynachválit. Pak jsem si zaběhala pár tunýlků včetně toho látkového, vyzkoušela left a right, ke konci už jsem trošku zlobila u odložení, to dlouhé čekání na mě prostě není. :D Taky jsem poprvé vyzkoušela houpačku, tedy ne celou, to zase ne, ale shapingem mě panička učila, abych si sama houpačku sklopila tlapkou, abych se nebála jejího zvuku, a to mě moc bavilo. :) Panička mě musí opět pochválit, jakmile vidím klikr, je ze mě jiný pejsek a o hodně jsem se zlepšila. Škoda jen, že jsem nemohla pořádně běhat, ale snad brzy...

Musím moc a moc pochválit svou sestřičku Oriannku, protože ta běhala naprosto nádherně a zóny už taky dává jako profík!!! Mrkněte na její stránky zde a podívejte se, jak to jí i oběma kokosandám krásně běhalo. Oriannka si střihla i sekvenci z tunýlků a překážek a dala ji bravurně, je to prostě šikulka. Bianca ale zaperlila asi nejvíc, ke konci už se jí nechtělo běhat, nešťastně přešlapovala před překážkama a teta Nikola jí musela hodně motivovat, aby se znovu rozeběhla. A pak jak když do ní střelí, rozeběhla se jak torpédo, áčko a cílovou rovinku střihla tak rychle, že jsme z ní smíchy nemohli! :D Však se podívejte k holkám na videa z agi!

No a v neděli jsme s paničkou vyrazily na návštěvu k Martině a Martinovi Švecovým do Šnopoušových u Plzně. Růženku jsme po dlouhém váhání nechaly doma, protože ona má hrůzu z toho, když okolo ní lítá víc větších pejsků najednou, že by do ní mohli narazit a zase ji zranit. A tak jsme se s ní rozloučily a razily. Později jsme se se Švecovými dohodli, že ji příště vezmeme s sebou a až půjdeme na procházku s ostatními pejsky, Růženka na nás počká doma, ale aspoň bude s námi po zbytek návštěvy. Den to byl krásný, místy svítilo krásně sluníčko, jen bylo docela chladno. Protože Babynka s Michellkou háraly, vzali jsme na procházku Koryho a mého a paničky oblíbence Dráčenu. Ten zase lítal jako střelený, ten kluk má úžasný temperament! Já ho naháněla a lítala s ním, a tak není divu, že jsem se po návratu svalila na zem a usnula jako špalek. :D Cestou jsem se stihla vyráchat v bahnitých loužích, jak jinak. A tak když jsme se dali do trénování postoje, byla jsem jako čuňátko. :) Zase jsem nechtěla moc stát, raději bych lítala s pejskama. Nejdřív to zkusila panička a jakž takž se jí to se mnou povedlo. Pak trénovala i Martina a té jsem dala docela zabrat, asi jsem jí trochu rozčilovala. :D Doma jsem si to pak ještě zkoušela s Martinem a s paničkou a to už šlo moc pěkně, přec jen jsem byla pěkně utahaná a tudíž zbavená temeperamentu. :) No, je vidět, že z předvádění nejsem příliš odvařená, a tak budeme dál trénovat a trénovat a snad to zvládneme! Musím ale pochválit Dráčka, ten byl parádní! Doma pilně trénoval, a tak už krásně stojí sám v postoji a běhá na vodítku, je vidět ten obrovský kus práce, který si s ním Švecovi dali!

Po procházce si ještě panička dala čaj a výbornou buchtu od Martiny, popovídali si a pomalu se jelo domů. Mně začala opět krvácet tlapka se strhnutým drápkem, zřejmě jsem o něj někde zavadila. Ale nebolelo to, ani jsem nekulhala. Doma nás vítala rozradostněná Růženka, kterou jsme ještě vzali na procházku, pak jsme společně povečeřely a šlo se do hajan. Den to byl dlouhý, ale parádní, takže děkujeme Švecovům za milé přivítání, jejich cenné rány a tak vůbec!

V pondělí ráno jsme vyrazily na procházku na pole. Všechno probíhalo jako vždycky v pohodě, než panička uslyšela můj jekot. Celou mě prohmatala, já nejevila žádné známky zranění, a tak se šlo dál s tím, že jsem asi jen špatně šlápla nebo se o něco uhodila. Jaké ale bylo paničky zděšení, když jsme se vrátily domů. Já si pořád lízala pravou přední tlapku a panička si myslela, že je to kvůli drápku. Bylo jí ale divné, jak dlouho si ji lížu a zespoda namísto ze strany, kde mám utržený drápek. Tak jí to nedalo a na tlapku se mi podívala a málem ji odvezli rovnou. Zřejmě jsem někde stoupla na něco ostrého nebo jestli to mám z těch našich schodů, těžko říct, ale ten největší polštářek jsem si celý strhla z kůže až do masa. :((( Panička klela jak dlaždič a hned volala na veterinu, co s tím. Řekli ovázat a mazat framykoinem, jinak budu muset chodit na píchání antibiotik. :( Ach jo, mám já to ale smůlu! Zase nebudu moct na další agi, výlety a prochajdy... :(

Navečer jsme zase vyrazily k babičce na návštěvu. Cherrynka nás vítala, jako by nás neviděla měsíc, je to rozkošná holčička. Teda, zas tak rozkošná není, pořád dává paničce smradlavý hubičky a vykusuje jí blechy. Jenže má přední zuby přivé, a tak jí vždy nechtěně kousne a panička pak má modřiny. Ale na Cherrynku se nedokáže zlobit, ví, že je to z lásky. :))) Po návštěvě vyrazila panička s babičkou na nákupy a my jsme doma čekaly, až se vrátí. Já si cestu krátila opět tím, že jsem ohlodala paničce pantofle, už je to taková moje tradice. Panička se vždycky zlobí, ale mě to děsně baví! Z nákupů panička přivezla něco moc zajímavého, takový huňatý koberec. Pak jsem se dozvěděla, že je to umělá tráva. Panička ji celý večer řezala na kusy, aby jimi mohla obložit venkovní schody, o které se pořád tak zraňuju. Nám se její počínání moc líbilo, a tak jsme jí s Růženkou náležitě asistovaly, až jsme ji tím docela rozčilovaly. :) Vrcholem bylo, když se Růženka rozhodla, že tu novou trávu okusí a jala se sbírat její ostatky ze země a živit se jimi. :D Tak jsme dostaly obě vyhubováno a měly jsme po srandě.

Dnes je úterý a naše schody jsou už obložené! Panička nelenila a hned vytáhla Růženku, aby si šla schody vyzkoušet. Růženka, zvyklá na to, že ji panička nosí, si sedla na horní schod a odmítala se hnout. :D Panička prosila, přemlouvala, lákala ji na pamlsky, ale nic nepomohlo. A tak přistoupila k drastičtější metodě, popadla Růženka a postavila ji doprostřed schodů na kobereček. A tak Růža neměla jinou možnost, než schody sejít. Podruhé už je seskákala jako profík, a tak si panička konečně může oddechnout. Snad je už konečně konec úrazům, utrženým drápkům a huntování jejích zad. :)))