14.-18.9.2012 Bucek, aussí prochajda a ovečky

Inka: V pátek si takhle stojím s paničkou na louce za barákem a najednou mi říká: Za chvilku přijede Oriannka. Noooo, to ani vyslovovat nemusela, vyletěla jsem jak šíp, neviděla, neslyšela, Oriannku hledala jak magor. :D Naštěstí si ze mě panička nestřílela a opravdu, za chvilku už u domu parkovalo auto a v něm Ori s tetou a Luckýsek s Katkou. Společně jsme pak vyrazili na aussí prochajdu do Krčského lesa. Na místo jsme dorazili s půlhodinovým předstihem, a tak jsme si krátili chvíli lítáním, plaváním v rybníku a proháněním Luckyho. Procházka to pro nás byla poněkud krátká, s ohledem na štěňátka jsme byli venku jen něco málo přes hodinku. Já lítala hlavně s Ori, za námi pak v závěsu Jack, kterému se Oriannka mooooc líbila, asi mu ještě voněla. :) Teta nám udělala pěkné fotky na louce, fotila i Káťa. Po prochajdě jsem se ještě smočila v rybníku a hurá domů. Jela jsem s Ori v kufru, no moc se mi to nelíbilo a neustále jsem lezla Katce za krk, musela mě mít plné zuby. :)

V sobotu brzy ráno jsme s paničkou vyrazily na chatu, víkend v Tatrách se nám posunul o týden. Vyrazily jsme na houby, kde jsem lítala asi tři hodinky po lese jako smyslů zbavená, naštěstí jsem se nechávala přivolat, takže se žádné honění za zvěří nekonalo. Přesto jsem po návratu unavená nebyla a celý den jsem poctivě proháněla ostatní holky. Večer se grilovalo a šlo se spát dost pozdě, druhý den jsme zase lítaly po zahradě a vydatně pomáhaly paničce uklidit auto a dědovi sekat zahradu. Měli z nás opravdu radost. :)

V pondělí mi opět panička svěřila, že zase přijede Oriannka, takže jsem asi hodinu pobíhala po bytě a vyhlížela ji. To jsem ale ještě netušila, že společně pojedeme za ovečkama. :) Po cestě byla uzavírka kolínského obchvatu, takže jsme dost bloudily, Jana z navigace nás navíc dovedla asi 2km od Načešic a vehementně nám tvrdila, že jsme dorazily do cíle. :D Nebýt ochotné paní, asi jsme nikdy nedorazily. :) Já když jsem viděla, že jsme u oveček, nebyla jsem k udržení a zatímco si Oriannka odpracovávala svoje první kolo, řičela jsem, ječela jsem a nebyla jsem k utěšení. Ačkoliv jsme s paničkou poctivě klikaly nošení náhubku, u oveček jsem si ho rvala dolů jako smyslů zbavená a panička se pomalu ale jistě začínala obávat o mé psychické zdraví. :) Nejdřív jsem jen běhala okolo košáru, panička mě zkoušela držet na balancu a obracet opačným směrem, víceméně neúspěšně. No, zase ostuda, jako vždy. Nějaké zalehnutí jsem nikdy v životě neslyšela... :D Pak Daniela uznala, že bych mohla jít do košáru, a tak se s paničkou vybavily plašítkem a holí a šlo se. Plašítko na mě udělalo opravdový dojem, neuvěřitelně jsem se zklidnila a celou dobu absolvovala bez košíku (který jsem si strhla z čumáku, takže mi plandal hezky na krku a já s ním ryla v ovčích bobcích, takže nakonec byl plný.. no hoven prostě no :D). Byla jsem jako vyměněná, klidná, respektovala jsem ovečky a hlavně plašítko, které Daniela třímala v ruce, ta měla radost, že se jí konečně nějaký pes bojí. :D Zkrátka a dobře jsem tentokrát mile překvapila a moje třetí lekce probíhala v klidu, hezky jsem pásla, zkusila jsem si obíhání ze 1/4 na 3/4, zalehnutí a ani jednou jsem ovečku nekousla, takže úspěch. :) Ovečky byly některé nové, neochozené, takže nás to s Oriannkou dost vyvedlo z míry. Na lekci jsme jely s tím, že si od oveček zřejmě dáme pauzu, ale Daniela nám řekla, že naopak musíme jezdit co nejčastěji, abych se zklidnila a že prý ve dvou letech budu pást jako beránek. No to je teda panička zvědavá. :D Jo a taky se mnou panička zkusí ZVOPky. :)

Po ovečkách jsme ještě naložily maso u tety a jely směr Slaný, kde nás čekala oslava babiččina svátku. Panička všem tvrdila, že můžou být klidní, že jsem unavená... No rozhodně jsem tak nevypadala, lítala jsem zase jako šílenec, všechny olízala od hlavy k patě, skákala ze sedačky na sedačku, skočila tetě Katce do klína, hrála si s Bubu dost divoce, takže nakonec se panička už naštvala a odložila mě uprostřed obýváku, kde mě chvilku nechala podusit a pak jsem už byla klidnější. No jo, prospala jsem se v autě a doma řádila jako černá ruka a otravovala s tenisákem, kterých máme už slušnou zásobu díky nedalekému tenisovému kurtu. :)

Dnes, tedy 18.9., jsme s paničkou vyrazily na veterinární kliniku Kolmá, kde jsem absolvovala oftalmologické vyšetření očí na DOV s krásným výsledkem DOV prostá. :) Celé vyšetření jsem absolvovala namáčknutá na paničku, ale statečně jsem držela a pan doktor mě chválil. Přestože jsme negativní výsledek čekaly, i tak se nám ulevilo. :) V čekárně se mi všichni smáli, protože naše asi dvacetiminutové čekání jsem doprovázela svým kecáním a neustále jsem dorážela na ostatní pejsky. Vedle mě plakalo dítě v kočárku, ale to jsem krásně ustála, přestože tak malé dítě ani kočárek jsem tak zblízka ještě neviděla. My to jednou překonáme a já si dětí všímat vůbec nebudu. :)

Navečer dorazila teta Katka s Goliášem a prošly jsme místní cyklostezky. Procházka to byla moc příjemná, ze začátku jsem se pokoušela nahánět zajíce, ale nakonec jsem se zklidnila. Nejvíc zaperlila asi Růženka, která byla opět za prase bahenní a vyplavila téměř celé pítko pro koně, je to prostě ponorka. Máchala si tam hlavu asi dvacet minut, ryla do ní jako prasátko a blaženě u toho dělala vodní gejzíry, hlavu měla celou zelenou (panička bude zase mít spoustu práce s čištěním vrásek), ale ta spokojenost! :D Cestou jsme taky potkaly čtyřkolky, ještě jsme je nikdy neviděly, takže nás hodně zaujaly a Růženka vypadala, že by si s nimi dala i závody. :))

Jo a last but not least - Růžence dneska opravdu asi definitivně hráblo. :D Panička ji přistihla, jak se mnou blbne na sedačce a u toho kouše přehoz, teda teda, že by se nám Růža vracela do dětských let?? :)