19.-22.9.2012

Tak a je to definitivní, Růženka se vrací do dětských let! Ve čtvrtek se takhle vracím po pěti hodinách z práce, na zemi poházené a rozškubané papírové pytlíky na hovínka. Říkám si: "Inka zase řádila", nechám to bez povšimnutí, pokorně vše uklidím, jen jeden pytlík zapomenu sebrat. Jaké je moje překvapení po návratu z procházky, když slyším škubání papíru... Vylítnu, abych potrestala Inku a jsem v šoku - pytlík trhá Růženka a ještě u toho vesele poskakuje a srandovně třepe hlavou, jako by ten dotyčný pytlík byl ten největší padouch světa! :D

Krom toho se mi Růženka již dvakrát vyválela v chcíplotině. Poprvé ve středu u pole, kam chodíme obvykle venčit. Vzala jsem zrovna frisbeečko, hážu si s Inkou a jsem zvyklá, že Růža lozí někde opodál, cachtá se v potoce jako vždycky, a tak tomu nevěnuji pozornost. Pak se do házení nějak zaberu a když znovu zvednu hlavu, Růža je za potokem a rochní se tam. Pořád mi to nepřipadá nijak divné, dohážu si s Inkou a volám Růžu, že jdeme dál. Růža se nevrací. A tak se seberu a pokračuju v cestě, když se dáma nehodlá uráčit přijít, utečeme jí. Růža za chvíli pomýšlí na návrat, ale ejhle, nazpátek jí to nejde, a tak nešťastně stojí za potokem a štěká a štěká (je hloupá, protože asi o 20m dál je lávka :D). No nic, obracím to a vracím se po druhém břehu k ní. Ona radostně přibíhá, ale ten smrad, co se line za ní!! To nikdo neuvěří... No já samozřejmě vytočená, nadávám jí do prasat, čuňat a ještě spousty dalších jmen, které tady nemůžu zveřejňovat, jinak by mě asi museli žalovat. :D Pokouším se o zoufalé gesto a Růžu navádím do hlubší části potoka v naději, že to ze sebe smyje. Bohužel, jsem hoooodně naivní...

A tak to obracíme domů, pořád jí nadávám, jde potupně na vodítku po zbytek cesty a somruje u mě piškoty, marně samozřejmě. Doma ji narvu do koupelny, zabouchnu dveře, svlíknu se a jsem donucena ke sprše (mám velký sprchový kout, kam si ale musím vlézt s ní!). Růža se naštěstí moc nebrání, asi si připadá neskonale sexy s tím super parfémem. :D Důkladně ji vydrbu, pak i sebe, vysuším nás a vypustím ji do bytu, kde si ještě to všechno důkladně otře do sedačky. No, to bychom měli...

Další den opět vyrážíme na pole, já vyzbrojena ostřížím pohledem, s Růžou trénujeme chůzi u nohy, maká jako hodinky. Říkám si krize zažehnána... Omyl! Přejdeme inkriminované místo, já si oddychnu a v tu chvíli to Růža otáčí a úprkem běží opět na to známé místo. Mě popadne vztek a říkám si, že jí to jen tak nedaruju. Přebíhám lávku a sprintuju za ní, tam dostane pořádnou slovní čočku, ze které si stejně nic nedělá. Samozřejmě že to stihla, smrdí, ale naštěstí ne tolik jako předešlý den, byla jsem docela rychlá. Jdu se tedy podívat, co to tam je tak chutného. Už pár týdnů nebo dnů chcíplá kočka, s hubou dokořán, napůl sežraná, napůl shnilá. Fůůůůůj! Růža se  olizuje, já jí pořád nadávám a po zbytek cesty je opět na vodítku, dokud si nejsem jistá, že nebezpečí pominulo... No, Růža je prostě prase!

Kromě tohoto zážitku se mi i Inka mstí, když na procházce s Golím sesbírá všechny bodláky a lepící kuličky ze širokého okolí. Za chvíli je obalená tak, že jí není vidět hrudník a děsně se jí to líbí. Po třech hodinách procházky toho mám plné zuby, ale co naplat, doma ještě popadnu kartáče a vyčesávám a vyčesávám. Lama se zřejmě rozhodla, že nadchází léto, poněvadž mohutně líná. Super! Vyčešu z ní hromadu chlupů o velikosti sloního lejna, nakonec jsem docela uklidněná a spokojená, ona drží a usíná u toho, hajzlík jeden! Růža naštěstí sekala celou cestu latinu, a tak hodí šipku do pelíšku a spokojeně chrupká.

Ale byly i fajn okamžiky tento týden, nebojte se. :)))

Ve čtvrtek jsme měly s tetou Nikolou a Oriannkou vyrazit na ovečky, ale na poslední chvíli Daniela volala, že má horečku. A tak jsme vyrazily na procházku (prý měla 10km, vůbec se to nezdálo a uteklo to jako voda). Inka vydatně opět hledala zajíce v celém širém okolí a když zjistila, že opravdu nikde žádný není, proháněla alespoň na poli ptactvo a pak společně s Oriannkou honily myšky (Ince se povedlo jednu chytit, myš pískala jako postřelená, což Inku zřejmě vyvedlo z míry a myšku pustila). Skákaly u toho jako retardi, musely jsme se s tetou smát. :) Alespoň jsme toho využily ke tréninku přivolání, no, pořád je to hodně slabé, ale ke konci, kdy už byla Inka trochu vylítaná, už to šlo poměrně dobře a přibíhala celkem rychle. Chůzi na vodítku ani nekomentuju, to bych jí prostě musela zabít! :)

Ve čtvrtek potřebuju holky unavit, aby mě nechaly aspoň pár hodin pracovat, než vyrazíme na ovečky, navíc Růža provedla to, co provedla (viz. výše), a tak klikáme alespoň doma. S Inkou jsem poklonu zkoušela asi dvakrát na pamlsek, ale pořád ji ne a ne pochopit. A tak se rozhodnu, že ji naučíme přes shaping, ať to stojí, co to stojí. Nejdřív asi dvě minuty neustále couvá a štěká na mě, proč jí neklikám. Pak konečně začne přemýšlet a klikám jí alespoň pohyb hlavou, to pochopí celkem rychle a sklání ji, vypadá u toho mírně retardovaně, a tak následuje menší přestávka vyplněná smíchem, který samozřejmě vyburcuje obě holky a vesele mi skáčou po hlavě. :) Pak pokračujeme a já chci víc, Inka je opět rozhozená a protestuje. Ale světe div se, ono to funguje! Začíná hlavu sklánět níž a níž, až si musí trochu ukročit nohou dopředu, za to dostává jackpot, pak už stačí jen pár kliků a poklona je na světě! Miluju shaping. :))) Dneska nebo zítra to dopilujeme a přidáme povel. A jelikož jí tolik šlo to kývání hlavou, zřejmě naklikáme i to. Pak ještě opakujeme blbinky, pořád je co trénovat.

Následuje Růženka, která je poslední dobou do klikání opravdu zapálená, bohužel je tak naklikaná, že dělá kraviny a nepřemýšlí, zkouší nejdřív všechno možné a nevydrží žádnou polohu moc dlouho. Proto do budoucna nebudu používat klikr v případě, že budeme cvičit výdrž. Růženka si naklikala hlavičku, když leží, tak si položí hlavu na zem a je u toho děsně roztomilá. :) Taky jsem ji naučila chůzi mezi nohama, to ji baví moc. Pak ještě klikáme s krabičkou, už i zvedne zadek, aby k ní došla a strčila do ní čumákem. Bohužel to je zatím vše, postupně bych chtěla dojít k tomu, aby na ni položila packu a pak obě. No, uvidíme, kolik času nám tohle zabere... A protože jsem si všimla, že v určitých situacích Růženka couvá, naklikáme i couvání, ať si uvědomuje, že za hlavou ještě něco má. :)

V pátek beru holky na pole a cvičíme poslušnost. U Inky je to hlavně zalehávání a reakce na jméno, v té se hodně zlepšila a reaguje, i když zrovna prohání myšky po poli. Zalehávání ještě není 100%, někdy se jí vůbec nechce a musím dojít až k ní, navíc se někdy otočí a popojde směrem ke mně, takže to budeme muset taky odstranit. Pořád váhám, jestli ji nenaučit dva povely, jeden na přesné lehni, druhý na lehni, jak uznáš za vhodné. Chůze u nohy se taky lepší, často přijde a sama mi jde několik desítek metrů u nohy, ví, že za to dostane odměnku. Jen to ještě prodlužovat a pak postupně přecházet do složitějšího prostředí. No, obávám se, že Inka bude chodit na prověšeném vodítku až v důchodu, a to budu zase tahat já ji. :D

Ve frisbee je Inka prostě los klokanos, bezpečně chytá už i delší hody (pokud to já nezmrvím). Děláme i zeměkouli, která jí jde moc dobře, taky overy přes nohu, u kterých zatím jen chytá disk z ruky, protože já to neumím házet včas. :) Začaly jsme dělat takovou přípravu na multiple, kdy já jí láduju jeden disk za druhým do huby, to se jí moc líbí a zakousává se do nich jako na obranách. :D Když už skáče (což není často, protože 1) neumím házet, 2) ještě nemáme po rentgenech), tak je neuvěřitelné, jak bezpečné krásné skoky má. Jsem ráda, že to tak je, protože trénovat s ní ještě techniku skoku, to by se mi fakt nechtělo. Ještě že aspoň tohle má přirozeně od přírody. :)

Ve středu a dneska, tedy v sobotu, jsme byly na prochajdě s Kačkou a Goliášem. Inka ho bezmezně miluje a obdivuje a vyvádí všechny kraviny, co vyvádí on, jako by jich sama nedělala dost. :) Ve středu jsme byli na cyklostezkách ve Středoklukách, dneska jsme začali v Lidicích a pak pokračovali opět ve Středo. Oba dny bylo krásně, zajíce jsme naštěstí vždycky viděly dřív než psi, takže se žádná katastrofa nekonala. Akorát dneska Golí s Inkou zavětřili stopu a vyrazili směrem do lesa, já opět nervy v kýblu, že se nevrátěj. Zaječela jsem na Inku a světe div se, obrátila to a vrátila se ke mně!! Považuju to za takovou malou osobní výhru, protože doteď jsem pro ni byla jen vosk, když šlo o hnaní zvěře společně s ním. Goliáš na volání tolik nedbal a vrátil se asi 3 minutky potom, spokojený jako blecha a obalený bodlákama od hlavy až k patě, dva měl dokonce i na pindíkovi, takže jsem mu to rvala, ale říkala jsem si, ať trpí, když je tak blbej. :) Dneska bylo krásně, Katka si narvala kapsy i pusu ořechama a psiska se krásně vylítala, takže jsem čekala, že po třech hodinách venku přijedeme domů a bude klid. Prdlajs! Inka otravovala, musela jsem ji vyčesat, jak jsem psala výš, no a nakonec jsem s ní musela ještě cvičit, protože je jak pytel blech. Teď už taky spokojeně chrupčí, takže jsem si aspoň udělala chvíli na aktuálku. :)

Jana z Ostravy nám bohužel zrušila víkend v Tatrách, což nás moc mrzí, těšily jsme se. Tenhle víkend je ale už skoro za námi a ten příští se měl konat dogtrek, na který bohužel taky nejedeme, protože kamarádka Lenka nemůže ze zdravotních důvodů a já nechci nikde sama přespávat v lesích. Nějak nám ty plány poslední dobou nevychází... Ještě můžeme jet na intenzivku agi, ale to mě poslední dobou nějak neuspokojuje, takže vymýšlím něco jiného. No, asi se nám rýsuje zajímavý víkend v Adršpašských skalách, ale to se nechte překvapit. :)))