14.10.2012

Inka: Jsme tu po delší době s aktuálkou. :) Poslední dobou jsme samá katastrofa, tak to sem musím zaznamenat, snad vás to aspoň trochu pobaví, protože paničku to zatím moc nepobavilo. :D

V neděli 7.10. jsme měly s paničkou vyrazit na ovečky, ale byl tak silný déšť, že se pasení bohužel kvůli nepřízni počasí muselo zrušit. A tak jsme vyrazily k babičce a já si aspoň pohrála s holkama chlupatýma. Když už je tu tak zmiňuji, tak Cherrynka se má skvěle, krásně nám přibrala a váha u veterináře jí naměřila krásných 23,7kg, už je to pořádná buldočice. :)) Stejně tak psychicky už je téměř bez následků, krom toho, že se sem tam bojí chlapů, klacků, holí a nemusí se s některými pejsky, ale to už asi nezměníme. I tak jsme z ní všichni nadšení, je to čilá babička, která si dokonce už i hraje a babičku nedávno překvapila tím, že jí ukradla propisku a pantofli. :)) Pořád stejně miluje paničku, a tak když přijede za Cherrynkou na návštěvu, je to radosti, jako by se neviděly sto let, občas máme strach, že Cherrynku z toho klepne pepka. :D Lítá po pokoji, vyskakuje na sedačku a zase dolů, dělá štípačku (pro neznalé - Cherrynka projevuje svou přízeň tím, že se vám snaží vybrat blešky, ale bohužel se vždycky strefí zubama, takže má od ní panička občas pěkných pár modřin, babička tomu říká žralok) a vůbec se může radostí zbláznit. Zato Bubu, to je kapitola sama o sobě. Všimli jsme si, že se na chatě baví tím, že štěká na čáry na obloze od letadel. :D

V tomto týdnu jsme s paničkou byly 2x na agi. Noooo, tam jsem se teda předvedla, jen co je pravda. :) V pondělí jsme byly na kladenském cvičáku, kde se trénovalo u zaparkovaného auta plného zuřivých NOček, kteří auto málem zdemolovali, takže jsem byla dost nesoustředěná, navíc panička se zasekla v autoservisu, takže jsme dorazily o půl hodiny později, byly jsme celé takové rozhozené a náš výkon to přesně vystihl. Jak říká panička, nejdražší divadlo, co jsme kdy předvedly. :)) Ale abych se tady úplně nehanila, zóny mi šly moc pěkně. To ostatní raději ani nezmiňovat. :) V pátek bylo agi o něco lepší, tentokrát se konalo v hale, kde mi to obecně běhá líp. Zkoušely jsme vlásenky, ty mi moc nešly, a tak jsme snížily skočky zpět na Ska a to už bylo o hodně lepší. Příští hodinu budu dělat skokovku, vypadá to totiž, že v některých momentech jsou na mě Mka ještě moc. Jinak jsem po dlouhé době zase kravila, nechtěla spolupracovat, a tak mě panička musela dvakrát vykázat z haly a zavřít mě venku! To jsem pochopila velmi rychle, že to takhle nepůjde, a tak jsem se hodně zklidnila a pak už to šlo jako po másle. Trénovaly jsme i slalom, tedy první branku, jde mi to mnohem líp na to, že jsme ho trénovaly zatím jen dvakrát asi pět minut. Dělá mi problém jeden úhel náběhu, a tak budeme ještě trénovat, než se posuneme dál.

V sobotu jsme vyrazily na chatu a já celou dobu lítala s Růženkou jako splašená. Panička hrabala listí a my se bavily tím, že jsme jí nahromaděné kupky zase rozhazovaly. :) Pak panička postavila provizorní skočky a potrénovaly jsme vlásenky, to už mi šlo moc dobře, takže příště zkusíme tyčky trošku zvýšit, uvidíme, jestli je to opravdu problém výšky skoček. Pak jsme ještě potrénovaly zóny, které mi šly moc hezky, a branku na slalom, kdy jsem už bez problémů dávala i ten hnusný úhel, který mi tak nešel. Nakonec jsme trénily poslušnost a tu jsem měla parádní, o to větší přišel šok později odpoledne...

V 15:30 nás čekala po několika měsících lekce obedience. No.... Mám to tady opravdu napsat, jak příšerná jsem byla? :D Tak teda jo, přiznám se. Tak nesoustředěnou a neposlušnou mě panička ještě neviděla! Sedni jsem nikdy neslyšela, místo toho jsem si lehala, přiřazení k noze bylo taky katastrofické, to jsem se pro změnu přiřazovala k noze pravé, přestože jsme to nikdy nedělaly. Pivoty byly ještě horší, dělala jsem, jako bych krabičku viděla poprvé v životě, Kristýna se smála, že prý jsem pěkný puberťák. Jediné, co mi docela šlo, bylo zalehnutí za chůze a taky přivolání, za to jsme dostaly pochvalu. Dostaly jsme rady, jak pokračovat dál a za domácí úkol máme cvičit na frekventovaných místech. Není problém, vrhneme se na to. :) Taky panička s Kristýnou konzultovala výcvik Růženky a máme dobrou zprávu, příští hodinu s námi absolvuje i ona a pokusíme se o nemožné. :)))

A ještě jedna hrůza nás potkala. V sobotu večer jdeme jako vždy na procházku, když najednou Růženka uprostřed těch našich debilních (pardon, ale jinak to ani nazvat nejde) schodů zařve bolestí (a to je co říct, když buldok brečí) a neštěstí je na světě. Výsledkem je opět vyvrácený drápek, tentokrát ale nějak prapodivně, protože v lůžku sedí, ale krve teklo hodně a Růženka dost kulhá. :( Nejhorší na tom ale je, že nám dalo dost velkou práci, než jsme Růženku naučily se schodů nebát a teď jsme zase na začátku. :(((

Dneska, tedy v neděli 14.10. jsme společně s kamarádkou Lenkou a její fenkou Ebbi vyrazily na Lahovičské dogfrisbee závody, kde jsme si trochu spravily chuť po tom všem. Přestože to panička neplánovala, na poslední chvíli se rozhodla udělat na place trochu srandy, a tak si od Pavly zapůjčila jejího pejska Franca a přihlásila se s ním jako soutěžící. :) No, nakonec to nebyla až taková katastrofa, přestože panička dlouhé hody trénovala jen jednou s Lenkou na Kladně. Soutěže byly dvě, dogdartbee a time trial. Ani panička nedoufala, že by se někam posunula, ale s Francem se nakonec umístili na 7.-8.místě v dogdartbee a na 7. místě v time trialu, občas se i strefila. Účelem bylo pobavit se a hlavně si zaházet a obojí se splnilo. Atmosféra byla super, organizace taky a hezky to odsýpalo, takže fakt spokojenost. :)) Franco problém neměl, jakmile vidí frisbee, nezná bratra, skáče klidně dva metry vysoko a občas odmítá pouštět. Je to ale pejsek šikula a chytil všechny hody kromě jednoho, včetně těch nepovedených. Tak aspoň byla Pavla ráda, že má pejska vyběhaného a panička si zase po dlouhé pauze trochu zaházela. Atmosféra na závodech byla pohodová, všichni se chovali moc přátelsky a fandili a byly jsme překvapené, že nejčastější zastoupení v plemeni měli australáčci. :) Než se spočítaly hlasy, panička mě vytáhla na plac a potrénovaly jsme si a já jí udělala veeeelkou radost, protože jsem šla na volno kolem ostatních pejsků, aniž bych si jich všimla, pak jsem krásně chytala i skákala, to vše vedle lidí i pejsků a ani mě nenapadlo se na ně podívat! Prostě frisbee je pro mě momentálně největší motivace, jakmile ho vidím, nevšímám si okolí, což je moc dobře. Aspoň víme, že se příští rok můžeme zúčastnit a že ten shon všude kolem přežijeme bez újmy na paniččině psychickém zdraví. :) A ba co víc, celé závody jsem způsobně čekala v kennelce a vůbec neřvala, stejně jako na agi, tam jsem byla taky dvakrát za sebou vzorná. Že by mi alespoň něco šlo? :) Večer po návratu jsem si trochu odpočinula a pak panička vytáhla klikr, no to bylo radosti! Potrénovaly jsme odložení, přiřazení k noze, kdy mě panička testovala, zda reaguji na povel nebo na pohyb a obstála jsem na jedničku. Taky jsme dělaly tug-sit-tug, to mě mooooc baví a jsem v tom už docela dobrá. Taky polohy s hračkou jsme dělaly, kvůli zrychlení, i když to zas až tak nepotřebuju, protože v tom jsem fakt dobrá (aspoň v něčem). No a nakonec jsme vyzkoušely ke mně podle návodu Kristýny a ono to opravdu funguje! Cvičila jsem opravdu pěkně, kéž bych to takhle předváděla i v kurzech... V týdnu se s paničkou chystáme do rušného prostředí, uvidíme, jak obstojím.

Ve středu jsme s paničkou vyrazily na očkování, uteklo to strašně rychle a už je to rok od doby, co jsem prodělala ošklivý zánět horních cest dýchacích. Od té doby jsem naštěstí fit (ťuk ťuk). U pana doktora jsem se chovala víc než vzorně až na mé hlasové projevy, kterými jsem dávala najevo, nakolik mě tam návštěva nudí. :) Jinak jsem pana doktora samozřejmě důkladně ohubičkovala, taky jsem mu pomáhala vyndavat léky ze skříněk, no a při té příležitosti jsem se i zvážila (dvakrát! jednou mě na váhu nasoukala panička, podruhé jsem se tam usadila sama). Pak mi ďobnul injekci, to jsem se jen otočila, co to tam vzadu dělá a kupodivu jsem dál neprotestovala (při prvním očkování jsem totiž panu doktorovi pěkně vynadala). V ordinaci se mi mooooc líbilo, pan doktor do mě nasoukal pár piškotů a já se domů vracela naprosto spokojená. Byla jsem moc pochválená, jak jsem šikovná, no to pan doktor neví, jaký magor dokážu být doma. :)