21.10.2012 zkouška AD

Inka: Ráno vstáváme hodně brzy, panička nás ještě trošku nakrmí, pak jdeme na venčení, balíme věci, pak panička narve do auta kolo, k němu narve mě a vyrážíme. Je mi to dost nepříjemné, protože musím cestovat s tou horou plastu na sedačkách, a tak sem tam protestuji, naštěstí jen slovně, a tak mě panička ignoruje.

Na místo dorážíme kolem čtvrt na devět, seznamujeme se s ostatními majiteli pejsků, povídáme si, já projdu veterinární přejímkou, při které mi zkontrolují čip a já slečnu opusinkuju. :) Zkoušku s námi skládá ještě několik dalších ausíků, a tak má panička o téma postaráno. Lucka s Amy nám jsou obzvlášť sympatické, Amynce se dokonce lbím natolik, že se mě snaží oplodnit a já držím! :D Když dorazí ostatní účastníci, následuje názorná ukázka trasy, rozuměj Jirka kreslí plánek na zem do hlíny. :) Start je hromadný, každý vyrážíme dle svého tempa a uvážení. My startujeme s Luckou a Amy, holky se nám líbí, a tak se dohodneme, že trasu pojedeme spolu. Čeká nás 7km, pak 15 minut přestávky, další etapa má 6,5km a následuje 20 minut přestávky, při které projdeme kontrolou tlapek. Poslední etapa má taky 6,5km, po ní bude krátká přestávka a pak poslušnost.

Start probíhá dobře, panička se bála, abych nechtěla za ostatními pejsky, já jsem ale jako vyměněná, probouzí se ve mně soutěživý duch a já letím jako o závod, panička má hrůzu v očích a už po pár metrech se modlí, abychom přežily. Míjíme jezírko z močůvky, ve kterém jsem se včera vykoupala, naštěstí si ho vůbec nevšímám. Prvních půl kilometru je po rovince, takže panička nemusí šlapat, jen sem tam přibrzdí. Ovšem potom se dostáváme na jedno ze zrádných míst, kdy odbočujeme doprava a čeká nás cesta z kopce na rozbahněném poli, strašně to klouže a já pořád letím jako šílená, panička na mě už doslova řve, abych zpomalila, já ale nedbám, mermomocí chci běžet s ostatními a chci je předehnat, copak to nechápe?? A tak nezbývá než mě zastavit, počkat, až ostatní zmizí z dohledu, já na vodítku šílím a chci strašně moc za nimi, takže dostanu vyhubováno, panička mě má plné zuby a vážně uvažuje o tom, že mě buď zabije, nebo se na zkoušku vyprdne. :) Kopeček tedy sejdeme pěšky, protože bychom jinak nuceně skončily už na začátku, pak následuje cesta do kopce, kterou celou odtáhnu, pak odbočujeme vlevo a já krásně reaguju na stranové povely, panička si na chvilku pomyslí, že to snad i dáme. Další úsek je po rovině, ovšem je to úzká cesta, kde to hodně klouže a taky je to místo, kde jsem den předtím prohnala srnku, takže já hodně zaberu a paničku málem přizabiju. Pak pro změnu proběhneme bodláčím a já to zapíchávám na místě, protože si přece ty bodláky musím vyndat! To už mě má panička opravdu plné zuby, protože se málem na kole přizabije. Když se obě trochu zklidníme, vyrážíme dál, bohužel za chvilku špatně odbočíme, a tak nás organizátoři vrací zpátky. Všude je mlha, vlhko, místy mrholí, takže i my kazíme trasu, přestože jsme ji den předtím šly pěšky! Moc jsme si ale nenajely, možná tak 50m. Pak už nabíráme správný směr a sjíždíme táhlý kopec dolů do vesnice, kde si můžu užívat trysku a panička se jen veze. V polovině cesty opět brzdím na místě, tentokrát musím kadit. :D Dole ve vesnici odbočujeme doleva na polní cestu, kousek do kopce kolo tlačíme a pak už zase nasedáme a až do konce první etapy jedeme poměrně svižně a bez karambolů. Ufff, bylo to náročné, ale etapu máme za sebou, já si svlažím jazyk ve vodě, víc mi panička nedovolí a sama si pije, já jí mooooc závidím. Pořád jsem ale svěží a po chvilce vyrážíme na etapu druhou.

Druhá etapa je o poznání lepší, panička se chvilkama přistihne, že si to i užívá a je schopná zvednout hlavu a pokochat se krajinkou, tedy až kam je vidět a toho moc není, protože mlha je pořád dost hustá. Ve vesnici nás čeká první pád, kdy na mě vylítne zpoza rohu vlčák, já se leknu a vyrazím proti němu, bohužel i s paničkou a ta padá na kokos. :D Je to dobré, žijeme a zbytek cesty probíhá bez problému, za chvilku jsme na druhé přestávce a dokonce předháníme i pár pejsků, kteří nám ujeli v první etapě. Pan rozhodčí mi kontroluje tlapky, já nadšená, že se mi tak věnuje, takže mu dám veeeelkou pusinku. :) Opět trochu svlažím jazyk ve vodě, panička pokecá s ostatními a po chvilce vyrážíme na poslední etapu. Tu si už doslova užíváme obě dvě. Já už táhnu tak akorát, panička už ví, kdy mě má přibrzdit a kdy zase povolit, cestou potkáváme dvě slečny, se kterými absolvujeme část trasy, paničky kecají a ještě u toho vtipkují. Bohužel ve druhé polovině před lesíkem, když sjíždíme rozježděný kopec, panička přibrzdí víc, než je zdrávo a opět letí na hubu, ale že to byl tygr! :D Holčina před námi zastavuje a ptá se, jestli jsme celé, to už se panička tlemí na celé kolo a říká si dobře mi tak, nemám tak brzdit, prostě to ujelo, no. :) Zbytek etapy už absolvujeme bez pádů, já krásně souměrně táhnu, zabočuju, jak je třeba, prostě třetí etapa je ta nej. Na místo dorážíme s krásnou časovou rezervou, povídáme si s ostatními a čekáme na zbytek osazenstva. Nakonec dorazí všichni, někteří z nich si najeli pěkných pár kilometrů navíc, protože v té mlze minuli značení. :)

Následuje krátká poslušnost a my si můžeme vybrat mezi aportem nebo poslušností ve skupince. Aportovat můžeme cokoliv, dokonce i frisbee, a tak panička děkuje bohu, že ho máme s sebou, vytáhne ho z batůžku a jdeme na to. Já jsem natěšená, jako bych žádných 20 kilásků neodběhla, skáču a radostí štěkám. Frisbeečko krásně přinesu na povel a na povel ho také pouštím paničce do ruky. Pan rozhodčí se směje, že jsem to vzala v letu, pro frisbeečko totiž vyskakuju a předvádím prvotřídní skok vysoký. :) Pak následuje poslušnost na vodítku a panička si říká, že je to pro nás další příležitost k tréninku, a tak ji absolvujeme taky, i když už máme splněno. No, řeknu vám pravdu, až někdy půjdeme na zkoušky z poslušnosti, panička už ví, že před nimi máme uběhnout 20km u kola a pak budu poslouchat jako hodinky. :D Chůzi u nohy ve skupince předvedu ukázkovou včetně přiřazení, poloh sedni a lehni i obratů u nohy. Pan rozhodčí nás chválí, což je teda u nás co říct. 

A co říct na závěr? Opravdu jsme si to užily! Ze začátku to byla fakt makačka, než jsme se sladily a dostaly se do tempa, které vyhovovalo nám oběma. Nakonec jsme ale rády, že jsme na zkoušku vyrazily, děkujeme celému organizačnímu týmu za skvělou organizaci, atmosféru a skvělé zázemí!

A bilance zkoušky, viděno očima paničky?

  • mise úspěšně splněna, zkoušku máme :)
  • 1. kolo = utrpení, asi s tím šlehnu. 2. kolo = sem tam si to i užívám. 3. kolo = parádička. Poslušnost super, na jedničku s hvězdičkou.
  • počasí na prd, mlha, mrholení, 8 stupňů, do cíle jsem dojela totálně mokrá, špinavá a zmrzlá
  • 2 pády, asi 40 modřin po celém těle, naražené koleno a loket. Naražená hlava, to jsem si ale udělala při uklízení ko
    la, když jsem zapomněla na nízký strop ve sklepě. :D
  • trochu unavená Inka, unavená panička
  • kolo obalené bahnem, zaseklá převodovka, takže jsem 3/4 zkoušky odjela na jeden převod, samozřejmě ten nejtěžší. Oba blatníky ohnuté a jedno kolo jsem odjela se sedlem na štorc, neptejte se mě jak. :)
  • auto totálně zaprasené a nasáklé močůvkou (při trasování se mi v ní Inka trochu vykoupala), odhaduji tři hodiny úklidu
  • děkuju bohu za skvělý nápad vzít si náhradní ponožky, bohužel jsem už nemyslela na suché boty + helma by se taky možná šikla
  • celou trasu s námi odjela i muška, která mi vlítla do oka. Naštěstí jsem měla čočky.
  • cvičák v Kralupech je parádní, horký čaj nakonec opravdu bodnul
  • vyvenčit a pocvičit s Růženkou po tomhle výkonu bylo opravdu heroické :)
  • skvělá organizace, lidi i rozhodčí, děkuji za to Radce Jindrákové a spol., bylo to super!!
  • australáci jsou prostě magoři! Doma mi Inka vesele nosí míček a nevypadá moc unaveně :)))